Vyniká totiž výrazným strakatým zbarvením, bohatou hřívou, ocasem a rousy. Pro vyrovnanou povahu je využíván jako ideální rodinný kůň, dříve to byl užitečný tažný kůň. Sportovní výkony ale od něj nečekejte.                                                                                                                                                              

Původ a historie

Jak již jméno napovídá, kořeny plemene leží v Irsku, které je známé chovem kvalitních koní. Na vzniku irského coba se podílela pestrá směsice plemen – clydesdalové, welsh-cobové, shirové, fell-pony..., ale strakatí koně nebyli dříve tamními chovateli vnímáni příliš příznivě. Za dob válek se totiž strakoši po setmění stávali snadným cílem pro nepřátelské střely. Tak se stalo, že byli prodáváni za nízké ceny a kupovali je lidé méně movití. Ti je zapřahali do vozů krytých plachtami a putovali s nimi po Irsku. Protože se mnohdy zabývali drátováním nádob a přivydělávali si tak na obživu, vžilo se pro lidi i koně označení "tinker" (dráteník). Koníci to byli skromní a houževnatí, nebyla jim poskytována zvláštní péče a často museli vyžít z toho, co spásli na okrajích silnic.

Zbarvení, které bylo na obtíž při vojenské službě, se stávalo naopak výhodou při nočních jízdách – koně byli dobře viditelní. Navíc jedinečnost skvrn zabraňovala krádežím, každý jedinec byl snadno identifikovatelný. Každoročně se konal velký trh v Ballinasloe, kde byli ke koupi. Posléze zájem o tyto koně přerostl i hranice Irska a začali se dovážet do Evropy, kde okouzlili mnoho lidí. Statut plemene ale dostali teprve nedávno, plemenná kniha byla založena v Irsku roku 1997.

V České republice funguje od loňského roku Občanské sdružení chovatelů irských cobů, což je dobrovolná organizace chovatelů, majitelů a příznivců těchto koní. Cílem této organizace je zvyšování úrovně chovu, spolupráce s plemennou knihou IC v Holandsku a ve vhodný čas by mělo dojít k přeměně na schválenou plemennou knihu českou. Pokud se chcete dozvědět více o dění kolem tohoto atraktivního plemene, určitě navštivte webové stránky www.irishcob.cz. V letošním roce by měl v rámci výstavy Koně v akci v Pardubicích proběhnout svod irských cobů.

Popis a charakteristika

Jde o kompaktního a silného koně, který působí impozantním dojmem. Hlava by měla být hrdě zvednutá, žádoucí je pohlavní výraz. Krk je silně vyklenutý, dobře nasazený, u hřebců s typickým hřebenem. Záď krátká a rovná, dobře osvalená, při pohledu zezadu jsou jasně rozlišené oba hýžďové svaly (loupnutá záď).

Barvy jsou povoleny všechny (včetně bílých odznaků), kromě albínů, nejtypičtější je ale právě strakaté zbarvení. Hlavním znakem irských cobů jsou bohaté rousy na nohách, které by se neměly zastřihovat (ani na výstavy a svody – dává se přednost přirozenému vzhledu) a bohaté žíně v hřívě a ocasu (opět netřeba zastřihovat či jinak upravovat).

Koně jsou rozděleni do tří skupin, třída A – výška 153 - 170 cm, třída B (malí koně) – výška 148-153 cm a třída C (poníci) do 148 cm.

Povaha

Irští cobové by měli být poslušní a ochotní, přátelští k lidem i jiným zvířatům – tedy ideální rodinní koně (ve světě nazývaní také hobby koně.)

Mohou se ale vyskytnout i jedinci poněkud svéhlaví, kteří vyžadují více trpělivosti. Pokud se s nimi pracuje důsledně a laskavě, jsou to ochotní koně, kteří rádi vyhoví svému jezdci.                                                                                                                                                                                             

Využití

Lze je zapřahat a samozřejmě je využívat jako jezdecké koně, ale nejsou předurčeni ke sportovním výkonům. Velmi dobře se uplatňují na různých show a koně menšího vzrůstu také při hipoterapii.

Zajímavosti

Ne všichni irští cobové musejí být strakatí, standard povoluje všechny barvy, tedy i koně "celobarevné" či "celobarevné" s odznaky. Rybí oči jsou nežádoucí, ale nevyřazují z chovu. V Německu je také oblíbená tzv. sportovní varianta. Tito koně však již nemají typické znaky irského coba, mají méně rousů, jemnější stavbu těla a jsou u nich preferovány právě sportovní výkony.

Na show se objevují občas i koně nazývaní "barock-pinto", což jsou často kříženci irských cobů a fríských koní. Mnohdy jde o nádherné strakaté jedince s bohatou hřívou, rousy a impozantními chody, které podědili po fríských předcích.
Cobové mívají na hubě tzv. knír, který také patří mezi typické znaky. Přejí-li si to komisaři, lze ho před výstavou oholit.

V Irsku existují i půjčovny vozů s jedním či dvěma koňmi – právě většinou coby, se kterými můžete putovat po krajině a připadat si jako před sto lety.